Nostalgie je v roce 2026 obzvláště mocnou silou, a to natolik, že pozorujeme kulturní posun od chytrých telefonů k jednoduchému životu. Tehdy našimi největšími starostmi bylo zajistit, aby naše Tamagotchi bylo nakrmeno a naše drátová sluchátka nebyla zamotaná do uzlu. Jedna věc je tento koncept pochopit, ale druhá je vytvořit interaktivní svět, kde hráči takový melancholický pocit prožijí zblízka. Mixtape, nejnovější dobrodružství od studia Beethoven & Dinosaur, držitele ceny BAFTA, ztělesňuje tento mocný sentiment tím, že hráče staví do kůže tří hudbou posedlých podivínů, kteří vzpomínají na své poslední dny střední školy v 90. letech, což vede k inspirativnímu, psychedelickému a hudbou naplněnému dobrodružství. 

„Začalo to hudbou,“ vysvětluje scenárista a režisér hry Mixtape Johnny Galvatron. „Naše postavy, tempo i příběhy vždycky jako by začínaly hudbou. Chceme vytvořit hru postavenou na gigantickém playlistu,“ dodávají. „Herní mechanismy jsou jako mixtape, hudba je jako mixtape, postavy jsou jako mixtape z mírně odlišných epoch a výtvarný styl se mění od sluncem zalitých skateboardových jízd horskými kaňony přes archivní záběry až po zrnité černobílé snímky,“ pokračuje. „Je to jakási soudržná koláž přítomná ve všech prvcích hry.“

Život ubíhá docela rychle 

Mixtape se točí kolem tří postav: Stacy Rockfordové, Vana Slatera a Cassandry Morinové, které si navzdory obvyklému nesouhlasu rodičů a zjevným estetickým paradoxům vytvořily pouto, které je typické právě pro toto bouřlivé a formativní období jejich života. „Rockfordová je hudbou posedlá snílka a drobná vandalka, která se chystá opustit své rodné město a vydat se do New Yorku, kde se chce věnovat hudbě a tvořit soundtracky k filmům,“ říká Galvatron. „Van Slater takové touhy nemá a ke svému rodnému městu chová téměř zenový vztah. Cassandra je premiantka třídy, kterou podle jejích rodičů zkazili Rockfordová a Slater.“

Příběh začíná v okamžiku, kdy se tito tři vydávají na poslední večírek, než jim vysoká škola a dospělost začnou vysávat ze života veškerou radost. Vzhledem k tomu, že velká část vývojového týmu Beethoven & Dinosaur strávila dětství v 80. a 90. letech, hra Mixtape nebyla jen příležitostí dopřát určité generaci hráčů dávku nostalgického opojení, ale také prostředkem, jak znovu prožít vlastní minulost. „Když jsem projekt animoval, tak to byla příležitost tam trochu déle pobýt,“ dodává hlavní animátor hry Mixtape Joe Toole. 

Je však pozoruhodné, že ačkoli studio sídlí v australském Melbourne, Mixtape se zabývá především americkou předměstskou kulturou. „Pro mě je to příběh, který se odehrává někde daleko, ve fiktivním městě, které působí jako ztělesnění rádiové stanice z 80. a 90. let a stále překypuje daným období a monokulturou,“ dodává Galvatron.

Kromě vzpomínání se Beethoven & Dinosaur chtěli zabývat také silnými emocemi, které se dostaví, když stojíte na prahu velké změny. „Když jsou (ty tři postavy) pohromadě, panuje klidný pocit pohody,“ říká Toole. „Samozřejmě dělají bordel, prohánějí se mezi auty na skateboardu a přeskakují policejní auta,“ pokračuje. „Ale nic z toho není zlomyslné ani kruté. Myslím, že některé z nejlepších momentů ve hře jsou, když jen tak spolu tráví čas.“ 

Silně inspirováni generačními klasikami jako Snídaňový klub a rebelskou komedií Richarda Linklatera Omámení and zmatení, se studio Beethoven & Dinosaur snažilo zopakovat atmosféru filmového subžánru „Hang Out“ filmů. „Z pohledu animace jsem se vyhýbal tomu, aby postavy dělaly zjevná herecká gesta,“ vysvětluje Toole. „(Reakce) jako dramatické protočení očí, dlouhé vyčerpané povzdechy, naštvané dupání atd. Emoce mohou být silné, ale to neznamená, že herecký projev musí být také,“ dodávají. „Myslím, že z toho můžete získat velkou míru uvěřitelnosti. A v důsledku toho nedáte hráči okamžitě dojem, že o této postavě už všechno ví,“ pokračují. „Je toho víc k vidění a k objevování a pochopení. Doufáme, že to lidi vtáhne.“ 

Během hry hlavní protagonistka, Stacy Rockfordová, občas a v nečekaných momentech promluví přímo k hráči. „Jsou zde tři jasné inspirace: Mike Myers ve filmu Waynův svět, John Cusack ve filmu Všechny moje lásky a Matthew Broderick ve filmu Volný den Ferrise Buellera,“ říká Galvatron. „Chtěl jsem sem zahrnout informace o písních, kdy vznikly, fakta a zajímavé příběhy o tvůrcích, ale v přímém dialogu by to působilo nemotorně,“ poznamenávají. „Někdy postava prostě začne mluvit tímto způsobem, a vše, co můžete dělat, je si to zapsat.“

Dalším klíčovým aspektem pro navození této nostalgické fantazie byla móda. V upoutávkách vidíme partu, jak na skejtech projíždí oranžovými lesy a klábosí na kapotách aut. Na sobě mají volné kostkované košile, trička kapel z dané éry a odřené plátěnky, přičemž některé kousky, jako svetr Rockfordové, jsou jako by vytržené přímo z šatníku samotného Galvatrona. Pozorné diváky by mohl zajímat konkrétní rok nebo časové období, ve kterém se Mixtape odehrává. Studio Beethoven & Dinosaur to však záměrně ponechalo neupřesněné. „Neexistuje žádný skutečný přesný ‚rok‘, ve kterém by se tato hra odehrávala,“ poznamenává Toole. „Dokonce i postavy působí, jako by byly z mírně odlišných dob – někde mezi lety 1985 a 1995.“ Je použit vizuální styl různých médií, aby se časová osa ještě více zamlžila, přičemž studio Beethoven & Dinosaur míchá náladové hrané záběry s filmovými sekvencemi a herním děním. 

Jde o styl, který se vyvíjel v průběhu produkce a je výsledkem láskyplné práce animátorů, umělců a technických režisérů. „Začínáme s obecným tónem, představou úrovně malebnosti, jak budeme používat naše světla, naše čočky, náš styl animace.. ale to je jen určité vodítko,“ vysvětluje Toole. „Cesta vás zavede na různé stezky, technologie se nečekaně mísí s uměním, shadery vám nabízejí nové možnosti, hranice mezi realitou a stylizací je neustále v pohybu.“

Vyladěno 

Hudební pecky jsou bijícím srdcem hry Mixtape, přičemž skladby od DEVO, The Smashing Pumpkins a Joy Division jsou vetkány do klíčových momentů, zatímco parta proplouvá vírem noci. „Nejspíš jste viděli záběry, jak s partou sjíždíte kopec na skejtu, házíte toaletní papír přes dům a jak si dáváte francouzáky,“ uvádí Toole. „Opravdu jsme se snažili zachytit bouři dospívajících emocí prostřednictvím herních mechanik: Jak byste mechanicky ve hře zachytili pocit, když vás kamarád nechá na holičkách? Jaká píseň by měla hrát? Jak mechanicky popsat ten pocit, když to s kámošema v autě pořádně rozjedete na nějakou písničku? Když se však vývojářského dua zeptali na význam některých zjevně nadpřirozených prvků, jimiž Mixtape zveličuje dospívání (v nejnovější upoutávce lze vidět postavy létat), mlčeli jako hrob.

Toole dále vysvětluje, že se v průběhu vývoje poměrně velká část hry změnila. Pozdní herní sekvence s názvem Coastal Cruise, která přichází spolu se sophisti-popovou klasikou od Roxy Music, More Than This, byla přesunuta do dřívější části hry z čistě kompozičních důvodů. „Dlouho jsme si hráli s pořadím skladeb, řadili je za sebe, přeskupovali, nahrazovali a prohazovali, dokud příběh, který vyprávěly, nebyl svižný a krásný a gradace nebyly tam, kde prostě měly být,“ říká Galvatron. 

Dává smysl, že Beethoven & Dinosaur přistoupili k tvorbě své druhé hry s až roztomilou pečlivostí zranitelného puberťáka, který se snaží sestavit soundtrack pro léto své tajné lásky. „Nechali jsme se vést soundtrackem,“ říká Galvatron. „Emoční vrcholy a pády, exploze, skuhrání, kytarová sóla, křik, zuřivost, láska už tam byly. My jsme jen stavěli na bedrech obrů.“ „Zjevně to vyžadovalo hodně dolaďování, aby to bylo všechno klaplo, ale doufejme, že až Mixtape vyjde letos vyjde, ozvučí i vaše léto. 

Mixtape vychází 7. května v obchodě Epic Games Store.