Phantom Blade Zero není jen o soubojích s bossy. Přesto právě ve svých rychlých a zběsilých soubojích nejlépe zachycuje dechberoucí napětí střetu dokonale vyrovnaných soupeřů v klasických filmech o bojových uměních, jako je například desetiminutový souboj Bruce Leeho s Chuckem Norrisem ve filmu Cesta draka nebo souboj Michelle Yeoh a Zhang Ziyi ve filmu Tygr a drak.

Pokud jste hráli moderní akční RPG z pohledu třetí osoby, zejména takové, které je silně ovlivněno hrou Dark Souls, bude vám mnohé připadat povědomé. Akce jako silné útoky a obrana vyžadují energetický zdroj zvaný Sha-Chi, přičemž stejně důležité je reagovat na barevně označené útoky soupeře, abyste se jim mohli odpovídajícím způsobem vyhnout nebo je odrazit.

A přesto provedení působí odlišně.

Fantomový zabiják Soul například při krytí jen tak nenastaví čepel před sebe v očekávání útoku, ale udeří do přilétající zbraně, což odráží filozofii jin a jang v čínském kung-fu, kde útok a obrana splývají v jedno.

Bojová umění, zejména ve filmech žánru wuxia, často působí jako soubojový tanec, což vám možná připomene pečlivě choreografované a scénáristicky propracované sekvence z akčních her jako God of War nebo Uncharted. Phantom Blade Zero právě takové momenty nabízí, popsat je jako obyčejné by ale bylo zavádějící. Soulovy pohyby totiž máte vždy plně pod kontrolou.

Zatímco se Soul vydává do temného světa bojových umění Wulin po souboji, z něhož vyšel těžce zraněný a s pouhými 66 dny života, snažím se rozpoznat směr hry Phantom Blade Zero: jedná se o filmové akční dobrodružství z pohledu třetí osoby, ve kterém se cítíte jako hrdina, nebo jde o náročnou hru ve stylu Soulslike, kde si musíte každý centimetr pokroku tvrdě vydřít? Z mého hraní jeho první kapitoly vyplývá, že balancuje mezi oběma.

Zakladatel společnosti S-Game a herní režisér Soulframe Liang strávil zhruba deset let vývojem menších her, včetně tří titulů pro mobilní zařízení, než se přeorientoval na AAA tituly. Uvědomuje si rozpor mezi moderním, přístupným zážitkem a hardcore hrami, na kterých vyrůstal.

V první kapitole se Soul vydává údolím, které zaplavili nepřátelé nakažení epidemií známou jako Transcendence. Soul je od samého začátku vysoce zkušený zabiják, takže dokáže rychle zneškodnit mnoho z nich svou hlavní zbraní, Sanguine – jednorukým mečem s krvavě rudou čepelí.

Prozkoumávání a objevování však hrají klíčovou roli i v této akční RPG hře. Nacházím skalní stěny, na nichž jsou vidět stopy po údery mečem. To indikuje, že se po nich dá šplhat. Narážím také na překážky, které naznačují existenci nástrojů, které jsem ještě nezískal. Těmi mohou být například kotevní body, k jejichž překonání je zapotřebí háku, abych se tak dostal přes jinak nepřekonatelné propasti, nebo třeba pytel visící z vysokého stromu, k jehož získání je potřeba luk. Další detaily, jako například vzkaz v čínských znacích vyrytý na zdi, naznačují záhady, které stále čekají na odhalení.

Pro Lianga jde především o prohloubení světa Wulin pro hráče při zachování původního záměru vytvořit hratelný kung-fu film.

„Nejdůležitější je, že jsme zvýšili intenzitu zážitku, ale nejde nutně o to, aby byl zážitek rozsáhlejší,“ vysvětlil Liang. „Máme velmi pěknou mapu, ale místo toho, abychom ji naplnili tisíci vedlejšími úkoly, vytváříme několik velmi propracovaných a dramatických vedlejších úkolů, které se točí kolem wuxia nebo pomsty. Zvýšili jsme spíše intenzitu zážitku než jeho množství.“

Tajemná atmosféra Wulinu vyplývá také z toho, jak je tato úroveň navržena a prezentována. Mapa má podobu čínské malby tuší a s každým dalším prozkoumaným místem a odpočinkem u zvonu se na ní objevuje víc a víc detailů.

„Dá vám to hrubou představu o tom, kam směřovat, ale stále vám to ponechává dostatek prostoru k objevování,“ řekl Liang, který dříve studoval architekturu na univerzitách Tsinghua a Yale, než své znalosti uplatnil v oblasti navrhování herních světů. „Naše práce na hře Phantom Blade Zero spočívá v tom, že přinášíme moderní designový jazyk a pomocí umění a designu z něj vytváříme pohlcující zážitek, nikoli pouhý seznam vedlejších úkolů nebo velmi jasné navádění po mapách. Stále chceme zachovat autentičnost zlaté éry her.“

S-Game bere autentičnost hry Phantom Blade Zero velmi vážně, zejména během rozsáhlého snímání pohybu. Souboj s formací sedmi šermířů vyžadoval současné snímání sedmi kaskadérů. Pro souboj s čínským tančícím lvem studio přizvalo velmistra lvího tance, jehož umění se předává už přes deset generací.

Hongkongská legenda bojových umění Donnie Yen se také silně podílí na hře. Ztvárňuje postavu Mó Yuana, otce Soula, a zároveň působí jako kreativní poradce, přičemž pro natáčení motion capture přivedl svůj „rodinný kaskadérský tým“.

„Donnie nám dal spoustu skvělých nápadů v oblasti choreografie a také nás seznámil s estetikou a filozofií toho, co je to kung-fu a co je to šerm. Naučil nás nejen to, jak má pohyb vypadat, ale i co za ním stojí. To nám pomohlo posunout naši hru na novou úroveň,“ řekl Liang. „V posledních dvou letech byl navíc strašně zaneprázdněný herectvím a režií svého vlastního filmu, ale udělal by cokoli, co by mohl, aby nás podpořil. Když měl třeba o víkendu volno, létal z Evropy do Číny v pátek večer, pomohl nám s motion capture a pak v neděli odpoledne letěl zpět do Evropy. Je to šílené, ale zároveň opravdu dojemné, a my si toho opravdu vážíme.“

Ještě větší pozornost byla věnována 55 zbraním, s nimiž Soul dokáže bojovat. Zaznamenání pohybu každé z nich trvalo celý měsíc. Mnohé z nich nejprve používají bossové a stanou se vašimi, jakmile je porazíte. Když tedy zbraň nejprve používá ženská postava (bosse), studio nechá herečku napodobit její pohyby, aby se odlišily od pohybů Soula. Pro Lianga je veškeré toto usilovné snažení ve prospěch hráče.

„Zvyšuje to spíše kvalitu a intenzitu zážitku než jeho rozsah,“ vysvětlil. „Měsíc se věnujeme motion capture, ale pro hráče je hraní přirozené a necítíte nic divného. Člověk si ani neuvědomuje, kolik různých dovedností to vlastně je. Je to ale spousta akcí a provedení, které se navzájem propojují.“

Tento závazek k autentičnosti také znamená bořit stereotypy o tom, jak má vypadat hra s čínskou kulturou. V údolí je vidět bambusový les, který je charakteristickým prvkem klasických filmů žánru wuxia, jako například Dotek zenu nebo Klan létajících dýk. Ke konci první kapitoly však Soul dorazí k věži s modernějšími steampunkovými prvky, jejíž vzor tvoří 3D sken skutečné opuštěné ocelárny v Pekingu. Dokonce i čínský tančící lev, jehož tance jsou věrně zachyceny a jehož hudební doprovod tvoří bubny hrané skutečnými mistry, dostává ve druhé fázi hravý nádech, když se hudba promění v moderněji znějící rock’n’roll.

„Nechceme vytvářet nějaký stereotyp o čínské nebo asijské kultuře,“ řekl Liang. „Nechce být brání jen jako Číňané, ale také jako nová generace, a k dnešnímu obrazu Číny mohou patřit i roboti nebo vysokorychlostní vlaky. Takže chceme vše představit jako výtvor nové generace čínských tvůrců.“

Měl jsem možnost bojovat s oním tančícím lvem, který se ve hře objevuje až mnohem později, ale jeho druhou fázi jsem nikdy neviděl. Samotná první fáze je neuvěřitelně náročný boj. Vyžaduje to pečlivé studium pohybů lva, zatímco se vyhýbáte útokům – od pancéřových hrotů kolem jeho hlavy až po jeho ohnivý dech.

Ne že by vás Phantom Blade Zero rovnou vrhlo do nejtěžších vod. Každý z bossů první kapitoly navazuje na dosud nabyté dovednosti: Jagged Steel, zuřivý hrubián se stejnojmennou zbraní navozující krvácení, Peng Meng, drtivě útočící mistr sekery, a The Hunt, maskovaný Lovec Řádu. Hra si ovšem neodpustí pár tajných bossů ukrytých mimo hlavní linku, na které jsem očividně ještě neměl.

To vše jen podtrhuje, že schopnost hry Phantom Blade Zero nabídnout filmovou podívanou není na úkor toho, že si vítězství musíte zasloužit, a že nedisciplinované mačkání tlačítek je přísně trestáno.

S-Game však také podniklo kroky ke zmírnění frustrací běžných u jiných her typu Souls. Při smrti neztratíte žádné zdroje a zvony jsou umístěny blízko soubojů s bossy. Nakonec se mi podařilo vyčerpat Huntův ukazatel zdraví, jen abych pak sledoval, jak se vrátil v druhé fázi s druhým ukazatelem zdraví, zatímco já už neměl k dispozici žádná léčivá kouzla. S úlevou jsem zjistil, že po smrti a znovuzrození na kontrolním bodě jsem mohl pokračovat od druhé fáze.

Obtížnost můžete také snížit z výchozího režimu Pathbreaker na shovívavější režim Wayfarer. Nejde jen o usnadnění hry. S-Game také vychází vstříc hardcore hráčům, kteří chtějí větší výzvu. Režim Hellwalker využívá adaptivní umělou inteligenci, takže nepřátelé čtou vaše návyky a v reálném čase mění své útočné vzorce. Režim 66 Days mění odpočet příběhu v tvrdý limit, kolikrát Soul může zemřít, než hra definitivně skončí.

„Režim 66 Days se odemkne v režimu New Game Plus,“ řekl Liang. „Nechtěli jsme, aby se hráči během prvního hraní cítili příliš frustrovaní, a proto bychom si přáli, aby co nejvíce lidí dokončilo příběh a pochopilo, jak hrdina přemýšlí. Druhý průchod je o čisté hratelnosti a výzvě!“